Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Má veto cenu, když ho stejně přehlasují?

15. 02. 2017 14:24:19
Prezident republiky vrátí zákon. Možná tak jeden ze dvaceti. A Poslanecká sněmovna toho „veto“ přehlasuje. Asi tak devatenáct ze dvaceti vrácených. Má to cenu? Má.

Veto prezidenta republiky je jednou ze zásadních pravomocí hlavy našeho státu. K výkonu této pravomoci není třeba kontrasignace předsedou vlády a jde tak o tzv. pravomoc absolutní. Je zakotvena v článku 50 Ústavy České republiky.

Podle české ústavy prezident republiky skutečné absolutní právo veta nemá. Nemá u nás ani šanci vetovat či uplatnit výhrady třeba jen k vybraným pasážím zákonů. Může pouze zákon, doručený Poslaneckou sněmovnou po schválení i v Senátu, Poslanecké sněmovně vrátit zpět a pomocí formulování svých výhrad se pokusit přesvědčit poslance, aby se nad zákonem ještě jednou zamysleli a popřípadě jeho cestu legislativním procesem ukončili.

Nejde tedy o právo veta v čistém slova smyslu ale tzv. suspenzivní veto, které není v rámci legislativního procesu konečným a nezvratitelným aktem. Vetem tento krok u nás nazýváme spíše ze zvyku, z tradice.

Poslanecká sněmovna má v tomto procesu naprosto dominantní postavení. Pokud jí Senát vrátí zákon s pozměňovacími návrhy, popřípadě pokud se zákonem odmítne vyslovit souhlas, postačí poslancům většina pouhého jednoho hlasu (tedy 101), aby Senát přehlasovala. A stejná minimální většina postačí, aby protlačila zákon i navzdory prezidentskému „vetu“. Ba dokonce většina jediného hlasu postačí k přečíslení negativního postoje Senátu i prezidenta dohromady.

Zdálo by se tedy, že je institut vrácení zákona jen zbytečnou formalitou. Ale není. Je součástí demokratické diskuse o podobě naší legislativy a o trendech jejího vývoje. Postoj (jakéhokoli) prezidenta může být (včetně zdůvodnění takového postoje) reflektován veřejností, odbornou obcí i politickou scénou. A může tedy ovlivnit bázi, na které se budou příště rodit další změny právního řádu.

Přesně tak postupoval po celých deset let svého úřadování na Pražském hradě prezident Václav Klaus. Vracel zákony i tehdy, kdy naděje na změnu postoje Poslanecké sněmovny byla nepatrná nebo skoro žádná. Byl ale přesvědčen, že pokud jsou jeho výhrady k zákonu vážné, zaznít touto formou musejí. Dokladem toho může být i nová kniha IVK Veta prezidenta Václava Klause, obsahující jejich kompletní výčet včetně doslovných zdůvodnění.

Náš právní řád se už mnoho let nevyvíjí směrem k omezení působnosti státu a jeho institucí či k posílení svobody jednotlivce, Vyvíjí se směrem přesně opačným, a to i pod vlivem unijní legislativy, která k nám přichází formou direktiv, doporučení a závazných norem. K tomu si naše vlády a parlament s téměř každým dalším zákonem přidávají svůj podíl na nových zákazech, příkazech, regulacích, kvótách, limitech, na dalším a dalším omezování svobody lidí.

Dá se říci, že pokud by Klaus byl v dotyčné dekádě seděl v poslanecké lavici, zvedl by svou ruku možná pro nějakých pět procent všech tehdejších návrhů zákonů. Poslanecké sněmovně jich ale nevracel 95 procent (což by bylo realistické číslo, pokud by bylo vycházelo z jeho podpory či odmítání jednotlivých zákonů), ale pouhých zhruba pět procent.

Byl totiž přesvědčen, že vrcholné ústavní instituce nemají žít v permanentním vzájemném střetu a napětí. Zvláště u vědomí, že je prezidentem voleným nepřímo a odvozujícím svůj mandát od parlamentu. Proto vracel Poslanecké sněmovně jen takové zákony, u nichž byl jeho nesouhlas zvláště výrazný, nebo takové, které nesly určitou symboliku, které byly vhodnou demonstrací rozporu mezi legislativním trendem a jeho úsilím o větší svobodu lidí.

Samostatnou kapitolou, vlastně novou a velmi výjimečnou, byly případy, kdy prezident Klaus zákon ve lhůtě 15 dnů sněmovně nevrátil, ale svůj podpis k němu nepřipojil. Tato forma určitého distancování se od normy bez využití práva „veta“ je vlastně jistou obdobou varianty, při které se Senát ve lhůtě 30 dnů zákonem nezabýval, nezaujal k němu žádné stanovisko a podle ústavy se tak mělo za to, jako kdyby byl zákon schválil. U Senátu však veřejnost dobře rozuměla, že takový krok demonstruje spíše nezájem se normou zabývat pro její nepodstatnost, nekonfliktnost či zdánlivou samozřejmost, zatímco marné uplynutí prezidentské lhůty k vrácení a současně odepření podpisu bylo správně chápáno jako „budiž, ale beze mne“.

Pravomoc vracet Poslanecké sněmovně zákony (a připojit k takovému postoji i patřičné zdůvodnění) patří mezi zásadní a sledované prezidentské pravomoci, a to i přes slabé postavení prezidenta v této věci oproti Poslanecké sněmovně. Jejich výčet včetně těchto zdůvodnění je přehlednou ilustrací postoje prezidenta k některým zásadním společenským problémům. Lze jej uchopit i jako svého druhu ne zcela veselou kroniku vývoje politického myšlení a právního řádu v letech 2003 – 2013. Už proto, že od té doby se tenhle špatný trend ještě urychlil.

Autor: Ladislav Jakl | středa 15.2.2017 14:24 | karma článku: 35.35 | přečteno: 3567x

Další články blogera

Ladislav Jakl

Zničili Klaus s Mečiarem Československo?

Nezničili. Bylo už zničené a vlastně už de facto rozdělené. Oni se jen postarali, aby bylo toto rozdělení co nejhladším způsobem vypořádáno i de iure a po technické stránce.

21.9.2017 v 9:31 | Karma článku: 35.80 | Přečteno: 1146 | Diskuse

Ladislav Jakl

Copak nám někdo v tichosti přepsal ústavu?

Od roku 1993 jsem až donedávna žil v domnění, že má vlast je definičně demokratickým státem, demokratickou svrchovanou republikou.

4.8.2017 v 13:49 | Karma článku: 42.41 | Přečteno: 2994 | Diskuse

Ladislav Jakl

Brusel chce zničit příklad, že to jde i jinak

Za co bojovaly generace našich předků, když usilovaly o suverenitu, nezávislost, samostatnost naší země? Abychom si mohli o důležitých věcech ve své vlasti rozhodovat sami.

10.7.2017 v 12:08 | Karma článku: 48.55 | Přečteno: 15594 | Diskuse

Ladislav Jakl

Zastaví Trump klimatické šílenství?

Globální klimatické třeštění je postaveno na jednom základním společenském fenoménu. A tím je fungování koncentrovaného a rozptýleného zájmu.

28.6.2017 v 10:40 | Karma článku: 43.89 | Přečteno: 3922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Manžel hlava rodiny

Jestliže jsme se minule věnovali rodinným propletencům, nemůžeme opomenout tak důležitý článek rodiny jakým je manžel. Pokusíme se vyhnout trapným ohraným klišé jako manžel paroháč a zkusíme pátrat v literatuře i kinematografii.

26.9.2017 v 20:37 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jana Slaninová

Babi milovala Chladila a trošíčku falešně zpívala

Kdykoli v rozhlase po drátě dávali pořad Hrajeme za dobrou práci, hrajeme jubilantům, poslala mě babi otočit knoflíkem té dřevěné bedýnky s tkaným hadrem vpředu. "A dej to naplno, Janinko. Budu si s nima zpívat!"

26.9.2017 v 19:42 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 141 | Diskuse

Milan Šupa

Pěst železné spravedlnosti! Jednou tě člověče dostihne! Nemůžeš ji uniknout!

Na konci našeho života se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím se nám pak budou jevit všechny věci úplně jinak.

26.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 180 | Diskuse

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 328 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 7.32 | Přečteno: 301 | Diskuse
Počet článků 238 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 5633

Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.