Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vetování zákonů jako demonstrace postoje k vývoji právního řádu

21. 02. 2017 14:04:44
Už je to asi hodně dávno, kdy byl naposled přijat zákon, jehož důsledkem by bylo pro českou společnost cokoli dobrého. Co zákon, to zhoršení.

Skoro je člověk v pokušení říci si, že nejlepší by bylo poslat všechny vládní legislativce a také poslance a senátory na dlouhou luxusní dovolenou, a ještě se nám to všem vyplatí. A co takhle ty zákony alespoň vetovat?

Prezident Václav Klaus během svých dvou funkčních období využil právo veta celkem 57krát. Poslanecké sněmovně tedy vrátil necelých 6 zákonů ročně, čili zhruba každé dva měsíce jeden. Pro upřesnění lze říci, že vrácených zákonů bylo o něco málo více, protože v případě některých vet šlo o dvojici zákonů s vlastním číslem, ale ve skutečnosti o jednu související legislativní úpravu provedenou v jeden celek vzájemně provázenými dvěma předlohami, které nebylo možné v legislativním procesu oddělit, protože by pak ztratily smysl, a nebylo tudíž možné jeden z nich vrátit (a poté popřípadě nepřijmout), zatímco druhý nechat zveřejnit ve sbírce zákonů a tak uvést v platnost.

Lze diskutovat, zda je počet 57 vet za 10 let málo či mnoho. Nabízí se i srovnání s předchůdcem, tedy prezidentem Václavem Havlem. Ten vrátil zákonů za 10 let ve funkci prezidenta ČR jen 24, čili necelou polovinu. Nutno ale dodat, že během funkčních období prezidenta Havla šlo ve velké většině o transformační zákony, životně nutné k přechodu od komunismu k parlamentní demokracii s tržní ekonomikou a Václav Havel vždy deklaroval, že je s tímto procesem konformní a identifikuje se s ním.

Václav Klaus naprotitomu prožil velkou část svých funkčních období v tzv. kohabitaci, čili v soužití pravicového prezidenta s levicovými vládami, kde ke sporům o podobu právního řádu docházelo logicky mnohem častěji. Šlo také o období, kdy původní liberalizační reformní trend v legislativě byl vystřídán trendem přesně opačným, tedy k zavádění regulací, omezení, zákazů, nikoli k jejich rušení, jako tomu bylo v předchozích letech. Od levicových vlád šlo o legislativní smršť, umocněnou ještě novým prvkem: obrovským množstvím implementací tzv. evropského práva. A toto množství nepřibrzdilo ani období vlády Mirka Topolánka s Martinem Bursíkem.

Přesto by rozdíl mezi počtem vrácených zákonů mezi oběma prezidenty býval nebyl tak výrazným, kdyby ho zásadně neovlivnilo krátké, zhruba tříměsíční období těsně před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy se vládní koalice vedená ČSSD de facto rozpadla, fungovala pouze formálně a zákony na poslední chvíli schvalovali Paroubkovi poslanci ČSSD za pomocí opoziční komunistické strany. Na těchto několik týdnů připadá celkem 10 vrácených zákonů (jako skoro za dva průměrné roky), což lze vysvětlit tím, že novou hlasovací převahu v Poslanecké sněmovně nepovažoval Klaus za řádnou vládní většinu ale za zcela extrémní konstelaci, legitimující jiný než obvyklý přístup k zákonům takto vzniklým.

Úspěšnost prezidentských vet nebyla příliš vysoká. Většinu 101 hlasu se nepodařilo Poslanecké sněmovně získat za celých 10 let pouze ve čtyřech případech z oněch 57 vet. V sedmi dalších případech vrácené zákony již nebyly sněmovnou projednány, neboť byly k podpisu předloženy na poslední chvíli před volbami a před rozpuštěním Poslanecké sněmovny. Většina z těchto zákonů připadá právě na ono krátké předvolební období konce Paroubkovy vlády. Tyto vetované zákony tedy nutně „spadly pod stůl“ a nemohly nabýt účinnosti.

Václav Klaus byl však vždy přesvědčen, že toto není jediné kritérium „úspěšnosti“ či prospěšnosti užití práva veta. Tím druhým, neméně důležitým, bylo sdělit veřejnosti, jak problematické zákony přijímá náš parlament a jak se tyto zákony mohou dotknout života občanů a jejich svobody. I proto vznikl sborník IVK „Veta prezidenta Václava Klause“, tedy demonstrovat, jak se v období 2003 – 2012 náš právní řád zapleveloval a jak rapidně byl s téměř každým dalším zákonem občan více a více omezován. A také ukázat, jak se s tím snažil potýkat zrovna tento prezident.

Je užitečné si tehdejší zápas o podobu našeho právního řádu připomenout, protože tento zápas zdaleka nekončí, ba možná je v poslední době vystupňován ještě více. A nebo, vede ho vůbec někdo?

Autor: Ladislav Jakl | úterý 21.2.2017 14:04 | karma článku: 24.84 | přečteno: 610x

Další články blogera

Ladislav Jakl

Neexistuje žádný zimní čas, jen náš, nebo běloruský

I letos se u nás objevily pozoruhodné reakce na opětovné zavedení východního času po příštích sedm měsíců. Že prý ne každému vyhovuje ten náš, středoevropský.

27.3.2017 v 12:00 | Karma článku: 33.91 | Přečteno: 1133 | Diskuse

Ladislav Jakl

Jak poznat nesvobodný režim? Vadí mu samizdaty!

To jsme to dopracovali. Aby se člověk dočetl pravdu, musí číst samizdaty. A protože pravda bruselským kolaborantům vadí, už zase jsou samizdaty potírány.

27.2.2017 v 14:20 | Karma článku: 41.23 | Přečteno: 2035 | Diskuse

Ladislav Jakl

Má veto cenu, když ho stejně přehlasují?

Prezident republiky vrátí zákon. Možná tak jeden ze dvaceti. A Poslanecká sněmovna toho „veto“ přehlasuje. Asi tak devatenáct ze dvaceti vrácených. Má to cenu? Má.

15.2.2017 v 14:24 | Karma článku: 34.96 | Přečteno: 3530 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Nejkrásnější záchod

Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě sledovat, jak tatínek letí po cestě k našemu domu, rozepíná si svršky a utírá zpocené čelo.

26.4.2017 v 13:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 81 | Diskuse

Marek Valiček

Šít na kšeft, štrikovat z lásky, vyšívat pro vlastní klid

Jako malej kluk jsem měl rád obchody s hračkama, papírnictví, řeznictví a ... textilní galanterii. Proč?

26.4.2017 v 12:49 | Karma článku: 12.78 | Přečteno: 161 | Diskuse

Tomio Okamura

Odvolatelnost politiků

Přestože už stále víc lidí pochybuje o tom, že žijeme v demokracii, stále velmi málo lidí tuší, co to skutečná demokracie doopravdy je.

26.4.2017 v 12:27 | Karma článku: 21.16 | Přečteno: 355 | Diskuse

Jan Klar

Žena, která krásně žárlila

Valérie by nikdy nechtěla vědět, jak to Michal dělá s jinou. Nepatřil jí, nebyl její muž, takové představy si zakázala. Jestli se právě teď peleší s jinou, je to jeho věc, ona mu to přeje.

26.4.2017 v 12:20 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 242 | Diskuse

Jana Slaninová

To mi bylo o deset kilo méně

Nedávno mi jeden známý napsal, jak staré je foto v mém diskuzním účtu na i-dnesu. Popravdě jsem nevěděla sama, tak jsem se pídila. A dopídila, že to bylo před pěti lety. A bylo mi i o deset kilo méně.

26.4.2017 v 11:11 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 228 Celková karma 33.74 Průměrná čtenost 5644

Ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause, novinář, rockový muzikant a pivovarnický expert.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.