Lkaní kyselých ksichtů
Oni jsou zvyklí, že média jim patří téměř monopolně. A tak nemohou zkousnout, že do jejich jednolité růžové světlých zítřků se najednou vmísí jiný barevný tón. Nikdy v životě jsem nechtěl někoho vylučovat z veřejné diskuse, nikdy jsem nechtěl někoho umlčovat. Však jsem i za to býval od těchto „demokratů“ peskován, protože přece názory sice můžeme mít každý libovolné, ale hlavně musejí být všechny stejné. Vymezené tím jejich rámcem. A tihle umlčovači a vylučovači teď lkají, že mou osobou má prý být ohrožena svoboda slova a nezávislost médií.
Předesílám, že slovu nezávislost jsem nikdy moc nerozuměl. Jde o nezávislost na svědomí? Nezávislost na pravdě? Nezávislost na zaměstnavateli? Nezávislost na penězích poplatníků? Vše nasvědčuje, že pod pojmem nezávislost si „demokraté“ představují naopak závislost, a to na jejich vůli. Proto je pro mne daleko důležitější než nezávislost pojem pluralita. Jenže ten se jim nelíbí. To by si někdo mohl myslet, že do ní může patřit i jiný názor, než mají tihle majitelé pravd.
Pokaždé, když byť na chvíli vyhraje svoboda a pluralita nad diktátem umlčovačů, spěchám si koupit popcorn a sedám si do první řady. Nová verze starého představení Lkaní kyselých ksichtů totiž začne conevidět. A začala i tentokrát.
Vybírám namátkou některé árie. Třeba Kamberský z LN žaluje světu, že si prý poslanci spletli státní úřad s kabaretem. Jakl je podle něj šašek, bavič a provokatér. Pozor, podstatné u těch árií je, že tvrzení v nich se nikdy nijak nedokládá. Žádný citát. To se bere jako fakt. I od Kamberského, který sám zná jediný výrazový prostředek: pošklebování. Nic jiného ještě v životě nenapsal, než pošklebky na účet těch, které nesnáší. Aby dodal svému číslu koření, spojil mne s komunisty a Ondráčkem. Nu, kdyby ho tehdy 17. listopadu 1989 pustila maminka z postýlky, byl by si mohl si všimnout, že proti tomu, s nímž mě dnes sáčkuje, jsem stál na té památné demonstraci na opačné straně. A na opačné straně, než jsou radikální kolektivisté, stojím coby radikální individualista dosud. Ostatně i proto komunisté ve sněmovně mé zvolení odsoudili, jim se dosavadní socialismus v médiích líbí, jen by ho chtěli trochu víc ovládat. A dodává ještě jednu pozoruhodnost: prý říkám věci, které vychovaný člověk nevypustí z úst. Pro jistotu Kamberský opět neuvádí žádný příklad. Krása. Školení z chování mi na dálku dává ten, o kterém kolegové z redakce a mí někdejší spolužáci povídají, že pozdravit nebo jíst příborem je pro něj nedosažitelné umění.
Blýskl se i člověk bez názoru, senátor Drahoš. Když se pohoršoval nad mým zvolením, označil mne za „známého konspirátora“. Nevím, jak dalece je tento akademik seznámen s významem některých slov, ale konspirátor se česky řekne spiklenec. Spiklenec je účastníkem tajného spiknutí se zločinným úmyslem, tedy člen organizované zločinecké skupiny, na kterou pamatuje náš trestní zákon paragrafy 361 – 363. Uvidíme, jestlipak Drahoš doloží, kdy jsem byl dle jednoho z těchto paragrafů coby spiklenec odsouzen, nebo jestli raději udělá svou vrtuli a stáhne králíka.
Hřebejk jest umělcem. Jeho trpitelská árie je tedy plná poesie. A tak vyzpíval světu, že mám kvalifikaci zastydlé máničky. No, podle mne je to lepší, než kvalifikace zteplalé máničky. Hřebejk jistě vidí u mnoha desítek členů mediálních rad lepší kvalifikační předpoklady, hravě přebíjející fakt, že jsem zákon, podle kterého dotyčná Rada pro vysílání vznikla, napsal tehdy já, také jsem byl prvním vedoucím jejího úřadu, a tedy ho na zelené louce vybudoval. O oktávu výš zazpíval, že mám bizarní názory (to jsou ty, které hřebejci neposlouchají od rána do večera) a že sympatizuji s pravicovými extremisty, šovinisty a rasisty. No, pravicový extremista určitě jsem, pokud za pravicovost považujeme důraz na individuální svobody, odpor ke kolektivistickému násilí a k přerozdělování. Ale jak přišel na ty šovinisty a rasisty… No, třeba chodil s Drahošem do stejného kursu cizích slov.
Patrně smyšlená osoba označená Jenny Nowak z obskurního webu Fórum 24 uvádí mé zvolení mezititulkem Kontrolor z dezinformačních médií a níže uvádí, že v takových desinformačních médiích „hojně publikuji“. To mě zaujalo, protože jsem očekával, že se konečně dozvím výčet takových médií, abych si v nich hned početl. Ten Jenny (nebo ta, nebo to) mě ale zklamal (zklamala, zklamalo). Uvedlo jen médium jedno: Protiproud. Nuže: znám web Protiproud. Čas od času se do něj rád kouknu. Některé texty se mi líbí, některé ne, s některými souhlasím, s jinými méně. V každém případě jsem ale za tento web rád, protože v něm najdu věci, které jinde nejsou, třeba články Patricka Buchanana. Ale milé Jenny, do Protiproudů (musí to být správně množné číslo, když Jenny píše o konspiračních médiích a zmiňuje jen jedno) jsem nikdy nic ani jednou nenapsal, natož abych tam hojně publikoval. Za poslední léta píšu do dvou časopisů o pivu, pak blogy na iDNES a jistěže texty pro Institut Václava Klause. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposled publikoval jinde. Jsem ale rád, že mnoho webů mé články z iDNES a z IVK následně přejímá. Nejčastěji je to Neviditelný pes. Potom také Pravý prostor, Eportal, Antimeloun, První zprávy plus dalších asi 15 titulů. Zjistím to z vyhledavače, kam občas název svého nového článku ješitně zadám, abych viděl, kdo všechno mě čte. Mezi nimi už byl i Protiproud, ale ne častěji, nežli párkrát do roka. Vůbec se od Protiproudu nedistancuji, čtu ho rád, jen se snažím Jenny vysvětlit, jak to s texty na internetu chodí. Jeden či dva mé texty přebralo i její Fórum 24.
Ostatně za autora publikujícího na Protiproudu mě označují mnozí novináři hlavního proudu v představě, že mě tím nějak shodí. Tuhle třeba Jandourek. Nijak mi to nevadí, jen mi přijde zábavné, jak tihle lidé patrně nečtou nic jiného, protože na mé články reagují jen až poté, kdy vyjde zrovna v Protiproudu. Tenhle zdroj sice nenávidí, ale jsou s ním srostlí a nemohou bez něj žít. Jinak by si přece všimli, že dotyčný můj článek už několik dnů visí na iDNES, na Neviditelném psu a řadě dalších webů. Láska holt mívá různé podoby.
Ozval se i Bohouš Pečinka z Reflexu. Že prý jsem užitečný idiot. On to byl vůbec vždy takový milý a hodný kluk. Dokonce i na pivo jsme někdy zašli. A už tedy, před nějakými 25 lety, jsme se dohodli, že on bude celý život psát o mně a já celý život o něm nikdy nenapíšu. Jsem rád, že to drží.
Mezi áriemi se ozval i jeden štěk. Ale to u velkých divadelních kusů bývá, i začínající herci musejí dostat nějaké role. Štěk vypustil hlídací pejsek. Na hlídacího pejska všech ostatních médi se pasoval Ondřej Neuman. Ten mne označil za jednoho z dalších členů osádky trojského koně. Aha. Co má být onou Trójou? Náš mediální svět, asi. Do něj žádní cizí Heléni přece nepatří. Hlídací psi seštěkají každého, kdo by do bran jen nakoukl. A jsou bedliví, vyčenichají vetřelce i v dřevěném úkrytu.
A co vlastně proti mně hlídací pejsek má? Vzpomíná na naše společné působení v LN, kde jsem dělal vedoucího zpravodajství a on se učil psát celé věty. Píše o mně, že mé „názorové konstrukce byly vždy neprůstřelně vyargumentované. S jedním – bohužel zásadním nedostatkem. Samotný základ byl často úplně mimo.“ Jak správně tušíte, hlídací pejsek ani neštěkne, jaký základ a v čem mimo. Ani jeden příklad. Ostatně nic takového mi neřekl ani tehdy v LN. Možná proto, že žádné své názorové konstrukce sám nikdy neměl, neboť byl pohlcen úsilím trefit se po delší polední pauze do správné klávesy. Nebo se bál, že mu srazím prémie?
To se bál zbytečně. Mně nevadí jiné názory. Jejich nositelé (a mí kritici) mohou mít klidně někdy i pravdu. Hlavně kdyby vůbec nějaké názory měli a stáli si za nimi. Jenže oni si vystačí lhaním, urážkami, pomluvami a nálepkami. Proč? Protože to k žánru Lkaní kyselých ksichtů holt patří.
Ladislav Jakl
Íránské střely a Praha
Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán svůj víkendový útok zpackal.
Ladislav Jakl
Narazí česká vláda do zdi, nebo slovenskou zatáčku ještě vybere?
Evropská unie by měla okamžitě zarazit jakékoli kroky směřující k integraci Ukrajiny do svých struktur. Důvod je k tomu pádný. Ukrajina se bratříčkuje s protidemokratickým režimem.
Ladislav Jakl
Miliónová vláda
Je dvacet procent hodně, nebo málo? Jak se to vezme. Pokud si dáme panáka s dvaceti procenty alkoholu, bude to nějaký hodně slabý likér. Nejspíš kontušovka nebo kmínka.
Ladislav Jakl
My všichni jsme Gogo
Lidstvo že sužují epidemie, války, hladomory, chudoba, živelní pohromy, diktatury, diletantské vlády, masová migrace, terorismus, útoky na individuální svobody, hloupé fejetony či sluneční erupce? Ale kdepak.
Ladislav Jakl
Uneste důkazní břemeno
Každý zná termín „důkazní břemeno“. Rozumí se tím situace, kdy existuje jistá právní fikce, která platí až do té chvíle, dokud není prokázáno, že věci se mají jinak.
Ladislav Jakl
Cože? Jaký „zimní čas“?
Tak se nám od víkendu zase krásně prodloužily večery. A přitom to bylo tak jednoduché. Stačilo jedno administrativní nařízení. Ale proč zůstat v půli cesty? Je třeba jít dál
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Ladislav Jakl
Klovající zelené vrány
Lze někdy souhlasit se klimatickými fanatiky? Divná otázka, že. Nikdy by mě nenapadlo, že ji někdy položím. A už vůbec ne, že si na ni v jistém smyslu odpovím kladně. Co mě přimělo k tomuto comingoutu?
Ladislav Jakl
Extremistou snadno a rychle
Co musí udělat člověk, aby se dnes stal extremistou? Nemusí dělat vůbec nic. Dokud chodí stejně jako ostatní normálně po nohou, nikomu na něm nepřipadá není nic divného.
Ladislav Jakl
Kolik Zeměkoulí se vejde na Zeměkouli
Dnes je to 145 let, co se narodil nejvýznamnější matematik a teoretický fyzik naší éry, Albert Einstein. Jeho práce vedla ke změně chápání makrosvěta i mikrosvěta a pojetí základních kategorií, jako je hmota, energie a prostor.
Ladislav Jakl
Nálepky a nálepkovači
Všimli jste si čím dál frekventovanějšího výskytu slov „konspirátor“, „konspirace“ a „konspirační“? Většinou bývá používáno jako nadávka vůči oponentům politického hlavního proudu.
Ladislav Jakl
Více kaprů než candátů
Souhrn nejdůležitějších aktuálních událostí: Na Písecku a Strakonicku se třásla země. Jihočeši při vítání jara asi příliš dupali. Nebo Blaničtí rytíři ve snaze prokopat se na povrch ztratili orientaci.
Ladislav Jakl
O baskytaristech jen politicky korektně
Každý přece ví, že nejhorší, co se může stát fanynce slavné bigbítové kapely, je ranní zděšení, když děvenka zjistí, že se po koncertě na hotelu probudila vedle basáka. Kdyby se vyspala aspoň s někým důležitým z té kapely
Ladislav Jakl
Kdo vládne? Volič, nebo peníze?
Demokracie má své limity. Vždyť demokraticky byl zvolen i Hitler. To přece nejde, jen tak nechat na voličích, aby si volili, koho chtějí. Je třeba nastavit mechanismy, aby volby dopadly vždy dobře.
Ladislav Jakl
Být fér znamená lhát?
V parku se hlasitě hádá manželský pár o tom, kam pojedou na dovolenou. Z lavičky je pozorují dva něžní chlapci, a jeden z nich praví: „Vidíš, Kryštůfku, já ti říkal, že tahleta smíšená manželství nedělají dobrotu“.
Ladislav Jakl
Doktor traktor přišel léčit klimafanatiky
Na počátku bylo slovo. A to slovo bylo „dotace.“ Tak začínal evropský integrační proces. Mohli bychom dodat, že na počátku evropské integrace byla slova dvě: „zemědělské dotace“.
Ladislav Jakl
Postit se lze všelijak
V úterý vyvrcholil letošní masopust - a ve středu spadla klec. Po masopustu totiž přicházívá středa Popeleční a s ní začátek dlouhého půstu, trvajícího až do Velikonoc.
Ladislav Jakl
Němcům bliká kontrolka, ale nás zachrání stíhačky
Německo nedělá malé chyby. Tahle už trochu otřepaná pravda nikdy nezestárne, protože naši západní přátelé o její platnosti poskytují světu stále nové a nové důkazy.
Ladislav Jakl
Sebeidentifikace, nebo spíše sebeidentifikce?
Máme uvěřit tomu, že člověk je tím, čím se cítí být. Že nic není dáno, nic není určeno, že vše je věci volby, vše je sociálním konstruktem. Prosazovatelé této ideologie se ale ještě drží při zemi.
Ladislav Jakl
Vražda, čest a nenávist
Mnoha lidem dělá nenávist dobře. Působí úlevně. Hezky si zanenávidět, to se pak člověk cítí takový lepší, hned je ve svých očích něčím víc, než je ten nenáviděný póvl.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 443
- Celková karma 35,46
- Průměrná čtenost 4080x