O teplouších a buzerantech

Rozšiřovat zvěsti o někom známém, že je homosexuál, je dnes skoro běžné. Ale víte, co je zajímavé? Že tyhle zvěsti jsou šířeny zásadně jen o lidech, kteří homosexuálové nejsou. To skoro stojí za malé zamyšlení.

Nejen na internetu, ale i v médiích či v písňových textech jistých kapel je dnes skoro módou šířit o některých lidech, že jsou bukvice, teplouši, buzeranti, homouši, buzny. A tomu úchylní autoři těchto úchylných prasáren přidávají perverzní popisy toho, kdo co komu kam strká, kdo co od koho chytil za nemoc, do detailu jsou líčeny různé zvrácené praktiky, přidávány oplzlé fotomontáže, s gustem popisovány anatomické roztomilosti.

Protože tenhle hnus úchylní autoři předvádějí úchylnému a názorově spřízněnému čtenářstvu či publiku, plácají se u toho všichni společně do stehen, jaká je to pěkná bžunda.  Ale všimněte si, že terčem těchto zvěstí jsou výhradně heterosexuálové, ti, co mají manželky, partnerky, děti. O homosexuálech se takto nemluví, jim se dokonce ani neříká homosexuálové, natož buzeranti či teplouši. Ti jsou nazýváni anglickým výrazem gay, protože to zní jaksi elegantněji než homosexuál.

A proč tomu tak je? Ona to totiž není žádná bžunda, mluvit o homosexuálech jako o homosexuálech. To zatrne i těm největším hnusákům, natož aby se vyžívali v popisech homosexuálních praktik na všechny způsoby.  Pravá bžunda pro jistý typ lidí přece je, když někoho můžou urazit, ranit, když mohou někomu ublížit. A protože terčem bývají ti, které autoři těch zvráceností tuze nemají rádi, je povoleno vše. Vždyť je to blbec, tak proč bychom ho neoznačili za teplouše, že. To má za to. Třeba si to přečtou jeho děti, to by ho mohlo zasáhnout a zabolet. A o to jde.

Využívám tohoto blogu k ještě jedné zásadní věci. Léta to zvažuji, váhám, ale už to nemohu dál vydržet, musí to ven. Vím, že to dnes není moderní, že to není trendy, že to není pokrokové. Ale už si to nemohu nechávat pro sebe. A tak jsem se odhodlal udělat svůj coming out.

 Ano. Přiznávám. Jsem heterosexuál.