Atmosféra Druhé republiky je tu

Kamarád Honza, jinak také publicista, který zpravidla píše o závažnějších věcech, než jsou soudobé politické tanečky (třeba o ženských, pivu či literatuře), mi napíše esemesku tak jednou za dva roky.

A jestliže mi ji před chvílí opět napsal, musil k tomu mít už hodně silnou motivaci. Napsal mi: „Co je to za šmejda, ten M. Musil z MF? O čem by psal v tý době on? A co by psal dnes, kdyby nám EU zabrala Sudety?“

Tak jsem vzal do ruky Mladou frontu Dnes a hledal řádky, které Honzu tak nadzvedly. A našel jsem. Jde o článek zástupce šéfredaktora Michala Musila s názvem „Jestlipak by Václav Klaus v roce 1938 zavelel do války.“

Musil v tomhle svém textu lživě sugeruje čtenářům, že ten, kdo si myslí, že demokracie funguje lépe v demokratickém státě než v mezinárodní organizaci, která na sebe stahuje pravomoci státu, ale není vybavena zpětnými vazbami a ústavními kontrolními nástroji, musí být nutně i proti jakýmkoli bezpečnostním spojeneckým svazkům.

Musilův článek není zajímavý jen touto školáckou účelovou manipulací, protože takových je v novinách denně několik septiků. Zajímavý je spíš tím, jak si sám nabíhá evokací roku 1938. Stačí se totiž začíst do dobového tisku Druhé republiky a podobnost s dnešním hlavním mediálním proudem vás uhodí do očí.

Tehdy i dnes jsou vysmíváni, okřikováni a uráženi všichni ti, kdo si dovolí nejít s pokrokovým mainstreamem. Tehdy i dnes není účelem komentářů argumentovat či polemizovat, ale diskreditovat a vyloučit z diskuse ty, kteří se nezařadili.

Myslím, že bych na Honzovu otázku „o čem by psal v tý době on?“ uměl odpovědět. Přece o velké Evropě a o nutnosti odhodit národní sobectví a domácí plutokracii, protože naše budoucnost je jen v jednotné rodině evropských národů, kráčejících po boku našeho silného souseda.