Zrušte už konečně ten hloupý letní čas!

Tak to na nás o víkendu zase chystají. Největší surovost století. Že si na ni někteří z nás už skoro zvykli, to její hloupost nijak neumenšuje. Drzý letní čas si prostě zas přijde pro hodinu našeho života.

Tenhle výmysl generálů z první světové války opět otravuje poctivé lidi. Generálové tehdy hýbali hranicemi mezi národy a tak si troufli i na čas. A jejich byrokratičtí nástupci dnes mají stejné ambice. Pohnout sluníčkem na obloze neumějí, tak holt vydají befel.  

Jenže zeměkoule se při své pouti vesmírem čerta starého zajímá o to, jak jacísi tvorečkové na jejím povrhu počítají svůj kalendář, kdy si vymyslí přestupný den či podobnou legraci. Třeba rovnodennost přichází podle kosmických pravidel se svou nadlidskou pravidelností, ale lidská nepravidelnost tomuto okamžiku holt přisoudí občas jedno datum, občas jiné, občas třeba v letopočtu Pána Forda, nebo bůhvíkolikátého thermidoru, či jaké počítání si z který z človíčků vymyslí. Země se nebude přizpůsobovat ani Caesarovi, ani papeži Řehořovi, ani Konventu, ani Evropské unii, ani vládě České republiky. Lidské instituce ať mluví do lidských věcí, kosmický řád ale ať nechají na pokoji!

Ale nedělají to. Chtějí rozhodovat o tom, kolik je hodin. Země se točí dle vyšších zákonů a do toho nám nějaká zpupná vláda vydá nařízení, že hodin není tolik, ale tolik. Ta troufalost! Máme to štěstí, že žijeme v zemi, kterou prochází patnáctý poledník východní délky, a že proto v pravé poledne máme Slunce nad hlavou (v Jindřichově Hradci dokonce přímo nad temenní pleší). A do toho vám vláda chce nařizovat, že slunce bude kolmo (jasněže ve smyslu východozápadním, na sever od obratníku bude slunce vždycky trochu na jih) nad pleší až v jednu. Vlády se pletou do spousty věcí, do kterých jim nic není, ale co je moc, to je moc. Ony chtějí měnit rotaci země! Ony sahají na kosmický systém! Aristotele, vstávej! Atlasi, drž pevněji!

Slyším trapné argumenty. Třeba, že ušetříme za večerní svícení. Jak kdo. Chce-li někdo šetřit, ať chodí spát třeba se slepicema. Chce-li ušetřit nějaký úřad, ať úředníky vyžene domů před setměním. Ale měnit režim sakumprásk celému národu? Lze vůbec vyčíslit v penězích cenu tohohle násilí? Přeji každému „hodinu navíc" odpoledne, když ji tak nutně potřebuje. Tak ať vstává, kdy chce, třeba ve tři ráno. Může být doma po poledni, jestli mu to stojí za to. Ať si fabriky určují pracovní dobu, jak chtějí, ať si tvůrci jízdních řádů hrají a počítají si své grafikony. Jenže ono je jednodušší generálně vyhlásit: poledne už bylo, národe, protože tak rozhodla vláda!

Prý nám na podzim tu hodinu vrátí. To jo. Sedm měsíců na ní budou rajtovat a pak ji jednoho podzimního rána umolousanou, znectěnou a ohmatanou milostivě dostaneme zpět.  

O mnohem menších věcech se vyhlašuje referendum či je alespoň nutný zákon, nejlépe ústavní. A otáčení zeměkoule má mít v pařátech jen vláda a její nařízení? Vláda jako dvanáct měsíčků bude rozhodovat o čase? Tak to ne! Je namístě občanská i kosmická neposlušnost. Naše i planety. Přispěme si! Zeměkoule, nedej se, toč se podle svého! Věříme tobě, ne bohorovným samozvaným tyranům času!

Že jste podobná slova ode mne už kdesi četli? No jistě! Budu to psát každý rok, dokud ta hloupost s letním časem neskončí. Oni si začali.

Ladislav Jakl