Úterý 9. března 2021, svátek má Františka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 9. března 2021 Františka

Nadešla doba očkovací

23. 12. 2020 16:47:14
V těchto chvílích je do svalů vstřikována očkovací dávka proti viru SARS CoV-2 prvním obyvatelům České republiky. Začala tak nová éra. Éra, která hned tak neskončí.

Po době kamenně, bronzové, železné, po éře páry, elektřiny, éře boje s podnebím, po operaci s multikulturním obohacením či po letošní době rouškové přichází nová, kvalitativně opět o něco vyšší etapa lidského snažení o lepší svět.

Co tato doba přinese? Podle těch, kdo věří, že masivní plošné očkování obyvatelstva zatočí s nemocí, kvůli které se letos zastavil svět, to nebude žádná éra, ale jednorázová operace. Operace, která přinese konec všech útrap jak pro potenciálně nemocné, tak i pro restrikcemi sužované obyvatelstvo. Je mnoho důvodů k názoru, že takový obrat nenastane a že nás opravdu čeká celá nová éra. Zde jsou alespoň dva.

Očkovací sérum dosud neprošlo klinickou praxí. Žádné. Nikde. Nikdo tedy nemůže znát nejen případné dlouhodobé nezamýšlené nežádoucí efekty, ale především dobu účinnosti očkovací dávky. Očkování je výborný nástroj k boji s nemocemi – především dětskými –, které člověk může prodělat jen jednou za život. Po prodělání takové nemoci získá doživotní imunitu. A protože princip očkování je v tom, že díky němu organismus vlastně prodělá samu nemoc, při které absolvuje nákazu natolik slabou, aby ho neohrozila, ale natolik silnou, aby způsobila tvorbu protilátek, je tu předpoklad, že takové očkování bude mít stejný imunizační následek, jako mívá prodělání samotné nemoci. Jenže covid-19 je nemocí natolik mladou, že trvání imunity po jejím prodělání nemohlo být dosud zjištěno. Natož po použití séra, které existuje jen několik týdnů. Nikdo tak neví, kolik očkovacích dávek bude každý potřebovat, jak často a jak dlouho bude muset očkovací proceduru absolvovat. Nepůjde tedy o jednorázovou akci, po které bude navždy klid. Daleko spíše půjde o akci na několik příštích let.

Druhým důvodem jsou předpokládané mutace. Už dnes jsou hlášeny nejen z Británie, ale i z jiných zemí světa. Nikdo neví, zda tyto zmutované viry nebudu vůči nyní čerstvě vyvinutým vakcínám odolné. Vakcinace může (jako se v historii už vícekrát stalo) proces mutací dokonce urychlit, protože virus si bude hledat cestu jinudy, jako si hlodavci mockrát našli odolnost proti příliš dlouho aplikovaným deratizačním přípravkům. Je velmi pravděpodobné, že každá nová mutace si vynutí vývoj a aplikaci nových očkovacích látek. Žádné světlo na konci tunelu tedy dosud vidět není.

To však mnohé hráče na poli ekonomickém, mocenském, společenském a politickém nijak netrápí. Naopak, pro ně nadešla éra světla. Vlády získaly v historii zcela nevídané kompetence a možnosti, jak řídit běh společnosti, jak si pohrávat se stovkami miliard, sociální inženýři záminku k zasahování do životů lidí, některé ekonomické subjekty příležitost, kterou by jinak v běžné konkurenční soutěži nikdy nezískaly. V prostředí vládních restrikcí to vše jde mnohem snáz. A v nadcházející éře očkovací to půjde ještě snadněji, protože ta dá restrikcím nový impuls.

V situaci, kdy jde (údajně nebo skutečně) o život, na věcných argumentech nezáleží. Je to stejné, jako když někomu auto přejede jeho jediné dítě, a on pak požaduje zastavení veškeré automobilové dopravy v zemi na půl roku. Když mu někdo bude oponovat, že to milionům lidí rozvrátí životy, strčí takovému pochybovači před oči fotografii s rozdrceným tělíčkem a obviní ho, že přesně toto si odpůrce zákazu přeje. Argumentujte pak nad takovou fotkou...

Přesto je nutné i tak absolutní věci, jako jsou životy lidí, oprostit na chvíli od emocí a argumentovat jimi věcně. Zkusme to, jakkoli se to bude zdát cynické. Vezměme si vzorek obyvatel naší republiky čítající tisíc lidí. Z této tisícovky jich ročně zemře obvykle deset (řádově). Letos, tedy v době, o které se mluví jako o epidemii, jich místo oněch deseti zemře asi jedenáct. O jednoho na tisíc obyvatel více. Ano, takový je letošní dopad viru SARS CoV-2 u nás. A velmi podobný je i v mnoha dalších zemích včetně těch nejmedializovanějších, jako jsou USA, Španělsko či Itálie. Ano, i tam je to místo běžných deseti letos asi jedenáct zemřelých z tisíce za rok 2020.

Lze namítat, že „jen“ jedenáct je to právě díky restrikcím. Srovnávací studie jednotlivých zemí to však nepotvrzují. Ano, někde byly zachyceny odchylky v řádu i desítek procent. To by u naší tisícovky znamenalo, že místo jedenácti zemřelých by to bylo 11.2 nebo třeba 11.4 zemřelého člověka. Nejsou známy příklady (a to ani z rozvojových chudých zemí se slabou disciplínou obyvatelstva, s vládami, které v obavě před zchudnutím nesáhly k restrikcím, či v zemích s mnohem horší úrovní zdravotní péče), že by někde došlo k odchylkám násobným, tedy v řádu stovek procent (tak, aby ono číslo zemřelých nečinilo 11, ale třeba 13 nebo 14).

Ano, o to se v restrikcích hraje. Jestli bude ono číslo zemřelých 11, nebo třeba 11.3 z tisíce. Jistě, za každou setinou je nutno vidět neopakovatelný a jedinečný lidský osud. Ale lidské osudy je nutno vidět i mezi osmi stovkami z oné tisícovky lidí. Mezi osmi stovkami lidí, kterým se kvůli restrikcím hroutí svět, sociální existence, sám smysl života.

Je klidně možné, že i v rámci této chladné kalkulace někdo z obhájců plošných restrikcí a plošné vakcinace dojde k jiným číslům, třeba v horizontu příštích let. Ale toto uvažovaní a poctivé porovnávání výnosů a nákladů očkovací operace bychom si měli dovolit. Očkování nebude jednorázové. O tom si ti, kdo se na vakcíny tolik těšili, mohou nechat snít. Celá společnost bude na několik let podřízena těmto vakcinačním a tedy i restrikčním manévrům. Náklady ekonomické, morální a společenské budou ohromné. I ty jednotlivé, v životě každého z nás. Už proto si debatu o postoji státu k novému viru nezakazujme. Nenadávejme nikomu do „popíračů spojených s neonacistickou scénou“, jak jsem na vlastní uši slyšel v jednom z našich televizních zpravodajských pořadů.

Nikdo netuší, do čeho se teď bezhlavě řítíme. Vítejme každý hlas, který všechna hrozící rizika zasadí do celistvého kontextu.

Autor: Ladislav Jakl | středa 23.12.2020 16:47 | karma článku: 37.54 | přečteno: 1600x

Další články blogera

Ladislav Jakl

Agresívní rasová mediální arogance

Kdysi někoho napadlo vyvážet z Evropy do Afriky sušené mléko ve velkém a skoro zadarmo. Vyvážející vypadal jako zachránce světa - a ještě odlehčil skladům přeplněným neprodejnými zásobami z předcházející nadvýroby.

8.3.2021 v 15:29 | Karma článku: 38.76 | Přečteno: 1978 | Diskuse

Ladislav Jakl

Když dva dělají totéž

Do sídla demokratické instituce vtrhne dav a znemožní zvoleným zástupcům lidu, aby řádně zasedli a ustanovili pro příští čtyři roky prvního občana.

14.1.2021 v 16:08 | Karma článku: 40.79 | Přečteno: 1782 | Diskuse

Ladislav Jakl

Média přitápějí pod kotlem paniky

Velmi smutnou roli ve společenském nepochopení fenoménu epidemie má skutečnost, jak její dimenze, ale také dopady, efekt restrikcí, míru rizik a individuální i společenské náklady různých strategií kolem ní hrají média.

27.11.2020 v 15:27 | Karma článku: 39.16 | Přečteno: 1916 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem kupoval trenýrky

Dnešní kovidová doba má svá úskalí. Ve sdělovacích prostředcích se dozvídáme mnohé, ovšem elementární záležitost, jako je koupě spodního prádla pro dospělé, je problém, na jehož řešení by nestačil ani inspektor Poirot.

8.3.2021 v 17:28 | Karma článku: 22.46 | Přečteno: 455 |

Ladislav Jakl

Agresívní rasová mediální arogance

Kdysi někoho napadlo vyvážet z Evropy do Afriky sušené mléko ve velkém a skoro zadarmo. Vyvážející vypadal jako zachránce světa - a ještě odlehčil skladům přeplněným neprodejnými zásobami z předcházející nadvýroby.

8.3.2021 v 15:29 | Karma článku: 38.76 | Přečteno: 1993 | Diskuse

Gabriela Bretschneiderová

Luky a jeho pokroky v učení

Někdy se mě ptáte, jak jde synovi učení a že jsem hrdinka ho učit doma sama. Je to asi úhel pohledu. Ale něco málo tedy prozradím a pokusím se o tom také trošku psát víc. Dá se to zvládnout.

8.3.2021 v 13:36 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 222 |

Petr Forejtek

já to řikal

televizi moc nesleduju a rozhlas poslouchám jen v autě. A tam vesměs přeskakuju ze stanice na stanici a když nikde nehrajou žádnou slušnou odrhovačku, poslechnu si mluvené slovo...

8.3.2021 v 11:00 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 505 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Rouška: změna symbolu a test

Jestliže byla rouška loni symbolem sounáležitosti, solidarity a zdá se i vlastenectví, dnes tomu tak není, pro mnohé se stala naopak symbolem nesvobody a útlaku.

8.3.2021 v 10:47 | Karma článku: 8.60 | Přečteno: 310 | Diskuse
Počet článků 317 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4936

Novinář, muzikant, politický analytik a pivovarnický expert. 

Najdete na iDNES.cz