Čtvrtek 28. října 2021, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 28. října 2021 Státní svátek.

Lkaní starého dědka. Nebo ne?

7. 09. 2021 9:06:17
Náš svět se mění. Jsme svědky nástupu zdivočelého progresivismu a před našima očima probíhající likvidace osvědčených společenských struktur, ctností a individuálních svobod.

A co víc, proces této změny se stále urychluje. Už nepostupuje salámovou metodou, metodou vařené žáby. Postupuje revolučně, bez zdržování a velkých diskusí. Odpůrci jsou umlčováni a společensky likvidováni. Liberální levice, pokrokáři, nám vnucují svou agendu všemi cestami. Jejich propaganda na nás útočí v každé druhé televizní reklamě, dětském pořadu, v umění celkově, v činnosti nátlakových a zájmových aktivistických seskupení, prostřednictvím politiky bank a dalších korporací.

Politická scéna před nimi zbaběle couvá nebo dokonce jejich agendu snaživě podporuje. Progresivisté postupují skutečně totalitárně. Zvykli jsme si tento termín nadužívat, ale on se nehodí pro každou nesvobodu, pro každou diktaturu. Mnohé diktatury minulosti si vystačily s politickou a ekonomickou mocí, popřípadě s ovládnutím nástrojů propagandy. Ale neměly vždy ambici zasahovat tak plně do hloubky, jak to vidíme dnes, tedy i do mezilidských a rodinných vztahů a do podstaty individuální identity. Nastupující moc takovou ambici má. Zasahovat i do intimna, do soukromého života, do myšlení, do ryze osobních důvěrných vztahů. Tedy úplně (totálně) do všech stránek lidského života a lidské podstaty. Proto se ve skutečnosti teprve na ni beze zbytku hodí termín totalitární.

Všichni to vidíme. Pro starý dobrý svět už není místo. A teď se zastavím. Ano, máte pravdu. Je to lkaní starého plešatého dědka. Lkaní tolik podobné těm, jaké od starců, neschopných se přizpůsobit pokroku, zaznívalo nejméně od časů Ciceronových v podobě bolestného výkřiku „o tempora, o mores“. A nejméně od těch dob (určitě ale už mnohem dříve) tu vždy byla nezvedená mládež i pohoršená starší generace, které nezbývalo než jen sprásknout ruce. Je tu ale jeden rozdíl. A kvůli němu čtete tyto řádky. Ne kvůli stodvacátétisícíosmistédevadesátédruhé lamentaci nad úpadkem světa.

Je tu totiž jeden rozdíl. Rozdíl podstatný. Nejen v tom, že skutečné rebelantství je nutně spojené s ochotou a připraveností snášet důsledky, ústrky, tresty, dopady, ostrakizaci, s odhodláním přinášet oběti. Nic takového dnešní rozmazlení revolucionáři neriskují. Je tu ale ještě podstatnější rozdíl. Ano, vždy se mládež bouřila proti panujícím poměrům a pořádkům. Každá nová generace se chtěla vymknout stávajícím pravidlům a dosavadnímu uspořádání světa. I ta moje. I mně by mohl leckdo vmést do tváře mé undergroundové máničkové mládí, ze kterého jsem ještě nestihl tak úplně vyrůst.

Ano. I my jsme se bouřili, i my jsme neposlouchali, i my jsme nechtěli respektovat společenské konvence. Ale proč? Zčásti jistě i z nepochopení. Ale hlavně kvůli tomu, že jsme si chtěli žít posvém. Jako chtěly všechny generace buřičů před námi. A v tom je ten obrovský rozdíl oproti dnešku.

My jsme starším generacím nevnucovali ten svůj životní styl, svůj způsob života, svůj bigbít, své oblečení, vlasy, názory. Zato současným revolucionářům nejde o to, aby si oni mohli žít podle svého. V tom jim nikdo nebrání. Oni chtějí své představy o životě vnutit i nám všem ostatním. My jsme žili tak trochu podle hesla jednoho z nejlevicovějších muzikantů 70. let Johnyho Rottena, který se – paradoxně právě on – jistým kouzlem nechtěného dopustil snad nejkonzervativnějšího výroku v dějinách, když na otázku, jestli si myslí, že svými písněmi změní svět, odpověděl: “ale já nechci měnit svět, já se jen snažím, aby svět nezměnil mne“.

Dnešní revolucionáři ale svět měnit chtějí. Ne kvůli tomu, aby si mohli žít podle svého, ale kvůli bohorovnému přesvědčení, že i všichni ostatní lidé – mladí i staří – mají od nynějška žít podle nových revolučních představ. Tihle progresivisté nechrání svůj způsob života, oni útočí na náš, oni chtějí měnit nás, naše životy, chtějí vládnout světu a vnucovat mu své pořádky.

Takže pokud dnes probíhající revoluce někomu vadí, není to jen lkaní tisící generace nad novou další nezvedenou dobou. A pokud s onou revolucí někdo bojuje, není to jen projev zastydlého lpění na překonaných schématech žití. Je to obrana svobody žít si ve svém normálním světě.

Autor: Ladislav Jakl | úterý 7.9.2021 9:06 | karma článku: 43.22 | přečteno: 2126x

Další články blogera

Ladislav Jakl

Spor o Turów: Nekrmme tu bestii

Dva se perou, třetí se směje. Tohle staré rčení výtečně platí pro spor mezi uhelným dolem Turów v polském Slezsku a obyvateli českých obcí v blízkém sousedství. Pere se Česko s Polskem, směje se Brusel.

4.10.2021 v 14:34 | Karma článku: 45.00 | Přečteno: 7661 | Diskuse

Ladislav Jakl

Poučení z Afghánistánu

Intervence do Afghánistánu, pyšně zvaná „Trvalá svoboda“, končí porážkou Západu, nikoli překvapivou. Překvapeni jsou jen ti, co léta obelhávali svět tak usilovně, až své lži sami uvěřili.

19.8.2021 v 11:07 | Karma článku: 43.79 | Přečteno: 2524 | Diskuse

Ladislav Jakl

Češi: Nohy na zemi, oči dodaleka

Je na české kultuře a našem životním stylu vůbec něco specifického? Nebo je to jen primitivnější verze rakouské a bavorské tradice?

9.8.2021 v 21:26 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 1107 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Republiku je třeba chránit

Naše republika má svátek. Za sto tři let od nabytí své samostatnosti si prošla zkouškami. Prošla si nesamostatností i návraty k ní. Dala nám možnost se naučit být samostatnými. A zodpovědnými k sobě s přijetím jisté paternality

28.10.2021 v 11:22 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 133 | Diskuse

Ladislav Jílek

Pestrý podzim - keře

Keř u cesty nebo u parkoviště - cylý rok si ho člověk nevšimne. Když se však na podzim začne vybarvovat, již stojí za pozornost.

28.10.2021 v 10:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Jarka Jarvis

Babičko, buď moderní

Jó, chlapče, tobě se to řekne, když pod iPadem si představuji izolační podložku pod hrnec! BlackBerry je pro mne stále ostružina, a empé trojka vylepšená Tatra 603, v níž si kdysi vozili hýždě komunističtí pohlaváři.

27.10.2021 v 15:00 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jan Pražák

Tatínku, sbohem

Josef se po dlouhých hodinách probral. Ztěžka otevřel oči a usmál se na svou snachu: „Děkuju Ti za všechno, Lenko.“ Jemně vzala jeho ruku do svých dlaní a pohladila ho očima. Přístroj nad postelí se rozezněl smutným táhlým tónem.

27.10.2021 v 14:38 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 483 | Diskuse

Tomáš Králíček

Když městem obchází ďábel… Je to jako v politice

Politika, byznys, honění se za úspěchy, penězi, lidská závist i chamtivost, našeptávání, faleš... A ďábel se svými pomocníky si mne ruce. Spojitostí mezi dneškem a Moskvou před 100 lety bychom našli jistě ještě mnohem více.

27.10.2021 v 11:13 | Karma článku: 8.92 | Přečteno: 158 | Diskuse
Počet článků 326 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4897

Novinář, muzikant, politický analytik a pivovarnický expert. 

Najdete na iDNES.cz