Když si ale člověk přečte příslušné texty, zjistí, že o žádný covid nejde. Podobné informace přinášejí poslední dva dny portugalská, italská, španělská či švýcarská média. Prý by bylo omylem se domnívat, že pandemie skončila. Výskyt covidu údajně opět sílí. A tak se už zase bubnuje na poplach, mluví se o nových, zaručeně účinných injekcích či o trvalé povinnosti nosit od podzimu do jara roušky (Německo). A u nás se prý zvedá počet „případů.“ Případu čeho?
Už zase nás ale všichni balamutí. Ne, cyklistům žádný covid nehrozí a žádný jeho případ nebyl u profipelotonu zaznamenán. Covid je nemoc. Tu musí diagnostikovat lékař. Novináři a další alarmisté si totiž už dva roky pletou (mnozí úmyslně) člověka pozitivně testovaného na přítomnost koronaviru SARS CoV 2 a člověka opravdu nemocného chorobou zvanou covid 19. Kdyby každého z nás otestovali na přítomnost mnoha nebezpečných virů a bakterií, byli bychom pozitivní všichni. Ale jen minimum z nás onemocní.
Jestli někde probíhá epidemie, pak je to epidemie testování. Jsme už zase strašení čísly o počtu pozitivních textů, ale nikdo nám neříká, kolik lidí je opravdu vážně nemocných. A tak jsou domů odesílání zdraví trénovaní sportovci před vrcholem sezóny (a možná životní kariéry) jen proto, že jim zjistili přítomnost viru v organismu. Viru, který u nich nevyvolal žádné onemocnění.
Potřebujeme snad žít další měsíce a roky ve strachu, v šikaně různých restrikcí a příkazů? Nebylo už toho dost? Copak jsme se vůbec nepoučili? Zahodili jsme základní poučku zdravého rozumu, že opatrnost musí být přiměřená míře rizika a je-li přestřelená, je nutně kontraproduktivní?
Lidé se prostě musejí bát. Bát svobodně žít. Mají čekat na pokyny mocných autorit. A to v mnoha dalších oblastech. Zrovna včera na iDNES představitel Teplárenského sdružení varoval před energetickou krizí a radí zvyknout si na větší zimu v bytech. Došly nám snad zásoby zdrojů energie? Vůbec ne. Ve výpovědi šéfa tepláren se totiž dočteme, že jistou úlevu pro naše peněženky by
přineslo alespoň částečné udělování výjimek na vrácení části plateb za emisní povolenky.
Takže stejně jako v prvním případě to není hrozba objektivní, není to shůry spadlá danost, ale děláme si ji sami. Testujeme miliony zdravých lidí, zdravé omezujeme a zdroje energie si sami zatěžujeme naprosto nesmyslnou dodatečnou daní v podobě emisních povolenek. To už nás nebaví žít normálně, hospodárně, rozumně? Musíme se střílet do vlastní nohy znovu a znovu, sotva se nám poslední průstřel začal hojit?
