U Dobřenských zavřeno, Boršov zrušen, U Supa zakonzervováno, U medvídků rekonstrukce a první várky zatím bez vlastního baru, Novoměstský zavřen, Lochkov zavřen, Pivovarský dům před zavřením, Kolčavka zatím jen létá, Jihoměstský kdoví...
Zběsilé protikoronavirové restrikce, růst cen a inflace, pokles turistického ruchu, změna spotřebních zvyklostí, to vše na mikropivovary dopadlo drtivě. Významně se projevila skutečnost, že řada z nich je restauračního rázu a s vařením piva provozuje zároveň hospodu, v níž prodává velkou část své produkce. Do obchodů, které byly restrikcemi zasaženy méně, se tyhle pivovary dostávají minimálně. Zatímco v průběhu posledního desetiletí u nás přibývalo okolo padesátky nových mikropivovarů ročně, v roce 2020 to bylo jen okolo třiceti a v loňském roce klesl počet nových na sedmnáct. A v Praze vznikl jediný, zatímco mnoho dalších zavřelo, některé asi navždy.
Ale nejde jen o mikropivovary, ale o celý pivní trh. V loňském roce u nás dál zrychlil pokles průměrné spotřeby piva. Češi podle dat zveřejněných Českým svazem pivovarů a sladoven oproti roku 2020 vypili v průměru o dvanáct půllitrů méně. Celková spotřeba piva na osobu činila loni 129 litrů, což bylo o třináct litrů méně než v posledním předkovidovém roce 2019. Celkový výstav českých pivovarů zaznamenal meziroční pokles o 2,8 procenta. Piva se loni v Česku vyrobilo meziročně o 563 tisíc hektolitrů méně, celkem 19,6 milionu hektolitrů. To je pro zajímavost zhruba ještě o 300 tisíc hektolitrů nižší výstav než v krizovém roce 2009.
Vládní restrikce zasáhly do produkce piva právě hlavně zákazy v sektoru pohostinství. Podle Českého statistického úřadu vzrostly v roce 2021 tržby ve službách meziročně o 7,3 procenta. Růst v sektoru stravování a pohostinství pak činil jen 5,1 procenta. Jenže co to bylo vlastně za „růst“. Čísla byla opět ovlivněná nízkou základnou, kterou nastavily tragické tržby roku 2020, oproti roku 2019 tak služby naopak klesly o 5,2 procenta. Podle společnosti Sodexo Benefity je současná návštěvnost restaurací přibližně na 80 procentech stavu před restrikcemi.
Vzpomeňme si. Hospody byly od března 2020 zcela uzavřené téměř 260 dní, přičemž více než polovina z této smutné doby, celkem 136 dní, připadala právě na loňský rok. V dalších sto dnech od počátku protiepidemických opatření musel být restaurační provoz brutálně omezen, typicky omezením otevírací doby, či počtu lidí u stolů. Připomeňme ještě, že co se týče restrikcí, byl provoz restaurací v roce 2021 poznamenán i povinností kontrolovat kovidový „status“ hostů (O-T-N). Když tedy 31. května mohly hospody opět otevřít své vnitřní prostory, neotevřely se úplně každému, pokud nemluvíme o undergroundu. A o tom přece mluvit nebudeme. Ostatně, vlastně ani o žádném nevím. Co to tu píšu.
Smutný je společenský dopad lokdaunů. Omezení provozu hospod se projevilo na poměru objemu piva prodávaného v restauracích (on-trade) a v obchodech (off-trade). Podíl piva prodaného v pohostinstvích klesl oproti předešlému roku o jeden procentní bod na 25 procent. Vezeme-li si jako základnu znovu rok 2019, jde o pokles už o rovných 10 procentních bodů. Navíc tenhle kovidový skok, jakkoli je výrazný, je bohužel jen urychlením letitého trendu, který na datech můžeme pozorovat už od roku 2004, kdy do té doby stoupající podíl piva prodaného v restauracích poprvé zaznamenal meziroční pokles. Ke zlomu pak došlo v roce 2009, kdy prodej piva off-trade překročil hranici padesáti procent. Brutální restrikce tedy nepřekvapivě tenhle společensky negativní společenský trend výrazně urychlily. Otázkou zůstává, zda v následujících letech dojde k alespoň částečnému zmírnění tohoto pádu. Dlouhodobý úpadek české hospodské kultury se však nejspíš jen tak zvrátit nepodaří. Ale za to už nemohou jen byrokratická omezení, ale také my sami.
V rámci maloobchodního prodeje opět výrazně rostly prodeje piva v plechovkách, meziročně o třiatřicet procent. I v tomto případě šlo o pokračování vývoje z předešlého roku. Co se týče druhové skladby, také v roce 2021 se zvyšovala nadvláda ležáků o stupňovitosti 11-12 nad výčepními pivy. Vzhledem k tomu, že jde rovněž o jednu z dlouhodobých tendencí, nelze předpokládat, že by se na ní v následujících letech cokoli výrazně proměnilo. Dílčí korekce v řádu jednotek procentních bodů může přijít ze sektoru pivních speciálů, jejichž podíl po propadu na jedno procento v roce 2020 se loni vrátil na svou předkrizovou úroveň, když dosáhl čtyř procent.
České pivo a české pivovarnictví přežilo složitý rok 2021 jakžtakž, i když ztrátám nebylo možné se vyhnout. Pivovarnictví se těžce vyrovnalo s uzávěrami i následnými omezeními v restauracích jak díky zvýšení prodejů baleného piva v obchodech, tak i diverzifikací exportu na trhy mimo EU. V letošním roce by to ale chtělo už pořádný růst. Takže až večer vyrazíme, neděláme to přece kvůli pití, ale kvůli záchraně českého gastro sektoru a pivovarnictví zvlášť, že ano!
Psáno v dubnu pro BarLife
