Zastavme se ale u onoho titulku. Překvapil onen pokles analytiky? No, jak které. Pokles inflace se totiž dal předvídat velmi snadno, dokonce právě zejména v dubnu, kdy skončily kvartální kontrakty a termínované smlouvy. Tento pokles totiž paradoxně vůbec není dobrou zprávou. Není způsoben ani změnou politiky naší centrální banky, a už vůbec ne vládními úsporami, která naopak zadlužuje náš stát nejrychlejším tempem v celé jeho historii. A bude tak činit ještě nejméně do konce letošního roku.
Hlavním důvodem současného mírného poklesu inflace je nouze. Lidem docházejí peníze a utrácejí méně. Svědčí o tom i rekordní propady maloobchodních tržeb z posledních měsíců. Obchodníkům tak nezbývá než ceny tlačit dolů až ke hranici rentability, jen aby vůbec něco prodali. To tedy není zrovna dobrá příčina poklesu inflace. Poklesy tržeb nutně brzy povedou ke zpomalení produkce, krachům a růstu nezaměstnanosti. A to máme oslavovat?
Tak ode dneška mohou do USA i neočkovaní. Možná někoho překvapí, že takováto tvrdá restrikce platila až do nynějška. Medicínské či epidemiologické důvody pro ni nebyly obhajitelné už dlouho, pokud kdy vůbec byly. Trvání na této podmínce mělo jediný důvod: politický. Neustoupit ani krok v obhajobě lockdownů a restrikcí, které byly sporné od samotného začátku. Ale nemylme se. Spojené státy rozhodně nejsou v tvrdosti „protikoronavirových“ opatření nijak ojedinělé.
Naprosto přestřelené reakce na epidemii předváděly i mnohé jiné státy, včetně našeho. Nepřišel už čas na nějaké shrnutí? Bilanci? Zhodnocení? Které kroky byly oprávněné? Které byly nesprávné, ale v době informační nouze snad omluvitelné? A které zgruntu vylhané, zmanipulované a tlačené zájmovými skupinami? A ve kterých případech byla nasazována psí hlava všem, kdo o opatřeních chtěli diskutovat? Nevěřme, že takovou poctivou bilanci udělá stát. Jakýkoli. To je úkol pro odbornou i širší veřejnost. Není možné říci: je to za námi, zapomeňme. Dramatické a často právnímu řádu odporující zásahy do svobod a prosperity lidí si žádají vyšetření, omluvu, přijetí zodpovědnosti. Když už ne seppuku.
Vlastně by bylo možné to pominout, ale dobrá: ještě několik slov k oné dnešní mediální show naší vlády, která halasně představila konglomerát několika parametrických opatření na příjmové i výdajové stránce státního rozpočtu. Veřejnost by asi čekala, že dnešní vláda už do voleb šla se strategií na ozdravění veřejných financí, kterou by hned první den svého úřadování začala realizovat. Nic takového. Po 20 měsících náhle probuzená vláda namísto systémových změn uchystala několik škrtů a zvýšení daní, ovšem s platností až od příštího roku. Loni nic, letos také nic. Bombastická tiskovka měla ale asi vyvolat dojem, že vláda si vyhrnula rukávy a začala něco dělat. Začala. Marketingovým divadlem.
A jsme zpět u inflace. Její prapůvodní příčinu v podobě zadlužování státu vláda dosud neřešila, letos řešit nebude a pro roky 2024 a 2025 slibuje změny, které onu příčinu neodstraňují. Takže pokud bude inflace nadále trochu klesat, bude to opět jen proto, že lidé už nemají z čeho utrácet.
